Od dětského snu k olympiádě: Neřeším ostatní a věřím sám sobě, říká Hroneš

Blíží se vrchol letošní sezony – zimní olympijské hry v Itálii. Českou republiku na nich budete reprezentovat i vy. Jak se na tento sportovní svátek těšíte?

Na olympiádu se těším hrozně moc, je to pro mě určitě vrchol letošní sezony. Olympijské hry jsou vyvrcholením čtyřletého cyklu, který měl spoustu složitých, ale i spoustu trošku jednodušších momentů. Myslím si ale, že jsme si to všichni hodně užili. Mě osobně bavilo se posouvat dál a dál dopředu ve snowboardingu, tedy sportu, který mám nejraději. Příležitost reprezentovat Česko na olympiádě v Miláně – což je první olympiáda, u které jsem cítil šanci, že bych se na ni mohl kvalifikovat, a hned na první pokus se to podařilo – je neuvěřitelná a moc se tam těším.

Jaký je to pro vás pocit, že budete reprezentovat Českou republiku?

Reprezentovat Českou republiku je pro mě obrovská čest. Jsem rád, že mohu být Čech, Čechy mám moc rád. Celý život jsem vyrůstal na horách. České hory jsou pro mě něco, co je mému srdíčku nejbližší. To, že mohu reprezentovat ve sportu, který mám ze všeho nejradši, je skvělé. Od té doby, co jsem byl malý kluk, jsem si říkal, že někdy za Česko na tu olympiádu pojedu. Moc jsem nevěděl, v jakém sportu. Jestli v zimním, nebo letním. Nevěděl jsem kdy. Nevěděl jsem, jestli je to vůbec možné, ale věděl jsem, že to je něco, co jednou určitě chci dokázat. Takže mít teď možnost reprezentovat český olympijský tým a celou naši zemi v tomto sportu je pro mě splněný dětský sen.

Prozraďte prosím čtenářům, ve které disciplíně nás budete reprezentovat? Co je její podstatou a o co v ní jde?

Na letošní olympiádě budu soutěžit ve dvou disciplínách – v disciplíně big air a disciplíně slopestyle. Kvalifikace probíhala tak, že jsme se kvalifikovali ze součtu výsledků v obou disciplínách na jednu startovní listinu, která pojede obě dvě disciplíny. To je něco trošku jiného než ve Světovém poháru, kde každá disciplína má svoji startovní listinu. Disciplína big air je trošku jednodušší na vysvětlení. Jde vlastně o jeden skok. Máme postavenou konstrukci s jedním skokem a každý jezdec se snaží představit svoje nejlepší triky. Závod vždy probíhá ve formátu dva ze tří. Počítají se tedy dvě nejlepší jízdy a jejich součet určí, kdo vyhrává a kdo nevyhrává. U kluků tam je specializace, v níž musíme využít rotace na obě strany, doprava i doleva. Je to kvůli tomu, abychom měli v ježdění větší variabilitu a netočili se jen na jednu stranu, která je nám příjemná.

A ten slopestyle?

V disciplíně slopestyle, která je moje druhá a možná i oblíbenější, jde o trošku větší komplexitu. Je to vlastně trať, která je postavená tak, že zahrnuje jak skoky, tak i ostatní překážky, třeba zábradlí. Nebo tam mohou být jiné typy skoků, jako například skoky s U-rampou a s normálním dopadem nebo přímo jeden hit v U-rampě. Jde o to, že většinou trať začíná nějakými raily, tedy zábradlími. Na olympiádě budou tři zábradlí a tři skoky, což je trošku jednodušší trať. Moc se už nestaví, ale dřív to byla taková klasika, tedy že byly tři skoky a tři raily. Myslím si, že to díky tomu bude o to zajímavější.

Cílem v této disciplíně je projet celou trať s co největší variabilitou triků, abych nějak kreativně využil všechny překážky, abych je projel hlavně čistě a byl schopen do té jízdy zakomponovat obtížnost, která je samozřejmě důležitá. A velkou hodnotu tady má i styl a celkově to, jak u toho vypadám, když celou jízdu projíždím. Jezdec, který chce být nejlepší, musí být nejkomplexnější a musí celou jízdu i krásně vymyslet. To je rozdíl oproti big airu, kde je ten skok stejný a nedá se moc vymyslet, jak ho postavit jinak, než že bude vypadat jako skok. Tudíž jezdci mají triky už vymyšlené dopředu a hodně trénují právě ty dva specifické triky. Kdežto v slopestylu je to vždycky o tom, že můžeme vidět trať až několik dní před závodem a pak máme ve dvou – na olympiádě ve třech – tréninkových dnech možnost si tu trať nacítit a zjistit, jestli překážka, na které jsem například chtěl udělat ten či onen trik, nefunguje a je potřeba to změnit. Z mých disciplín je oblíbenější slopestyle, ale těším se na obě.

Během každé zimy absolvujete řadu závodů. Liší se něčím od těch, ve kterých budete soutěžit na olympiádě?

Během každé zimy jsem jedním z jezdců v cyklu světových pohárů, kde závodím právě v těchto dvou disciplínách, tudíž se toho pro mě moc nemění. Vnímám to trošku jako další závod s trochu větší přidanou hodnotou v tom, že prodleva tam není čtyři týdny, ale čtyři roky.

Máte před olympiádou nějakou speciální přípravu. V čem spočívá?

Moje příprava před olympiádou se až tak neliší. Samozřejmě mám trochu specifičtější informace například k trati na slopestyle. Mohu tedy trénovat triky, které budu speciálně pro olympijskou trať potřebovat. Už teď mám v hlavě nějaký obrázek své olympijské jízdy. Ale uvidíme, jaké to bude, až tam přijedeme. Příprava bude trochu specifičtější. Vím, že dva skoky budu potřebovat na big air a tři do slopestylové jízdy. Mám rád, když se věci dělají pořádně. Rád stojím na startu s pocitem, že vím, že jsem udělal maximum, a nemusím nad ničím zbytečně přemýšlet. Snažím se být stoprocentní nejen v tréninku nebo regeneraci, ale i ve věcech, které se snowboardingem nemají nic společného. (smích)

Jste mladý sportovec, který je na začátku své vrcholné kariéry. K jakým sportovním vzorům vzhlížíte?

Vzorů mám neskutečné množství. Vzhlížím ke všem klukům, na které jsem koukal v televizi, když jsem byl malý. S některými z nich mám ještě možnost i závodit, což je pro mě o to víc speciální. Ve snowboardingu k mým největším vzorům patří Mark McMorris. On byl nejlepší na světě v okamžiku, kdy já jsem poprvé zjistil, co je freestyle snowboarding. A to, že po něm mohu na závodech jezdit stejnou trať, je něco neuvěřitelného a strašně moc to pro mě znamená. Mým dalším vzorem je Rene Kangas, finský snowboardista, který má moc rád snowboarding a má kreativní triky, což je přesně to, jak já bych chtěl prezentovat svůj snowboarding. A z lidí mimo moji disciplínu vzhlížím k Evě Adamczykové. Připadá mi strašně důležité, aby super sportovci dokázali být i super lidi, a toho je Evka nejlepším důkazem na celém světě. Hrozně ji v tom obdivuju a extrémně mě tím inspiruje.

Co byste poradil klukům a holkám, kteří jsou o pár let mladší než vy a také sní o tom, že jednou budou reprezentovat Českou republiku na olympijských hrách?

Pro všechny, kteří by chtěli nějaký sport dělat, najít si v něm kariéru a jet na olympiádu, je asi nejdůležitější to, aby je to bavilo. Přeju jim, aby měli srandu, ať už to jsou dobré, nebo špatné momenty, a aby nikdy neztratili lásku k tomu sportu. Protože mít možnost naplno dělat něco, co vás naplňuje, je prostě úžasné a výsledky a všechno s tím spojené nakonec přijdou. Neříkám, že samy, ale přijdou spíš, když budu dělat něco, co mě naplňuje, než něco, co budu dělat z nutnosti. Myslím, že další důležitá věc v dnešní době je neřešit, co si myslí ostatní. Nejlepší cool věcí, kterou je člověk schopen dělat, je něco zkoušet. Zkoušení nikdy není „ne-cool“ a nikdo by si nikdy neměl myslet, že něco není cool, protože mu to nejde. Cesta k úspěchu je neřešit, co si myslí ostatní, a věřit sám sobě.

S jakým očekáváním ohledně výsledků do Itálie pojedete?

Samozřejmě že chci v Livignu zajet svoje nejlepší maximum. Snowboarding je subjektivní sport, tudíž se může stát cokoliv. Ale pro mě je úspěch ukázat to svoje nejlepší ježdění a přijet tam ve své nejlepší formě. Myslím si, že mám na to, abych se s nejlepšíma klukama z celého světa popral o nejlepší příčky. To je něco, co bych tam zkrátka chtěl ukázat.

Co byste vzkázal českým fanouškům?

Českým fanouškům bych chtěl moc poděkovat za všechno fandění. Doufám, že je to neomrzelo a že ještě budou fandit dál, protože to je hodně potřeba. Popřál bych jim, ať si užijí sledování nás všech na olympiádě. Přál bych si, aby věděli, že si toho všichni vážíme a že je super mít za sebou takovou podporu, ať už tam, nebo u televize, nebo u někoho třeba jen v myšlenkách. Takže děkuju moc!

Zdroj fotografií:

• archiv Jakuba Hroneše
• Jan Kasl, Red Bull Media House