Fenomén: nejdelší středoevropská lanovka spojuje Černý Důl a Kunčice nad Labem

Nad silnicí z Trutnova do Vrchlabí jsou vidět vozíky zavěšené na lanech a pod nimi ochranná síť. Je to zpravidla první místo, kde si lidé všimnou průmyslové lanovky, která má horní stanici na kraji obce Černý Důl, kousek od vápencového lomu, a dolní stanici ve vápence u železniční trati mezi Kunčicemi nad Labem a Klášterskou Lhotou. Převýšení mezi oběma stanicemi je 215 metrů. Lana vedou nad místními potoky, podél cyklotrasy, přes údolí Malého Labe, křižují asfaltku mezi Dolním Lánovem a obcí Prosečné. Na mnoha místech jsou bezpečnostní sítě, které mají zadržet případné padající kusy vápence, nebo i celý utržený vozík.
 

Jezdí téměř bez energie

Unikátní lanovka je dlouhá rekordních 8350 metrů. Pro porovnání: kabinová dráha na Sněžku měří pouhých 3,7 kilometru. Na trase vápencové lanovky se pohybuje 250 vozíků, každý uveze náklad o hmotnosti až 700 kilogramů. Jízda mezi oběma stanicemi trvá 45 minut. Za jednu pracovní směnu se přepraví zhruba 800 tun kusového vápence pro výrobu mletých vápenců a maltových směsí.

Nosné lano má průměr až 45 milimetrů, tažné pak 25 milimetrů. Na trase dráhy je 49 podpěr, nejvyšší měří 42 metrů. Kvůli snadnější údržbě a výměně lan je rozdělená do osmi úseků, které jsou oddělené šesti kotevními a napínacími stanicemi. Na trati jsou tři kolejové přechody.

Zajímavostí je pohon. Lanovka totiž prakticky žádný nepotřebuje. Naplněné vozíky se samy vlastní vahou posouvají z horní stanice k dolní. Na protější straně vytlačují prázdné vozíky zpět k lomu. Pouze pro nastartování lanovky se používá elektromotor. Uvede ji do pohybu a pak už slouží jen jako brzda a při tom vyrábí elektřinu pro část zařízení lomu.

Dráhu obsluhuje pět lidí. Tři jsou v horní stanici u lomu a dohlížejí na násyp vylámané suroviny do vozíků a jejich rozjezd. Dva pracovníci v dolní stanici u vápenky se starají o vyklápění nákladu. Před lety lanovka fungovala nepřetržitě i v noci. V současnosti je ale v provozu jen ve všedních dnech od 6 do 14 hodin, v zimě od 7 do 15 hodin. 

Vápenec, kam se podíváš 

Nákladní lanovku postavila v letech 1959 až 1963 firma Transporta Chrudim. Podobné dráhy vyrostly na více místech naší republiky, ale časem zanikly. Průmyslová visutá dráha v Krkonoších je jedinou dochovanou u nás.

Důvodem pro její výstavbu se stala bohatá vápencová ložiska. Podle odhadů jsou tak masivní, že by se mohlo u Černého Dolu těžit až do roku 2034. Nejde ale o záležitost jen posledních šedesáti let. Už mnoho generací před námi vědělo, jak je vápenec důležitý, uměly ho těžit a zpracovávat. „Lidé měli za svými domy polní vápenky a svépomocí si vypalovali vápenec,“ upozorňuje historik a ředitel Státního okresního archivu v Trutnově Roman Reil.

S větší těžbou lze region spojovat zhruba od poloviny 19. století. „Od roku 1844 si zdejší lomy a vápenku propachtoval jistý Alois Renner, původem z Tetřevích bud. Teprve jeho synovec Wenzel dovedl podnik po roce 1880 k větší prosperitě. V Černém Dole postavil moderní kruhové pece,“ uvádí Reil. Počátkem osmdesátých let 19. století, po stavbě další pece, produkoval zdejší provoz až šestnáct tun vápna denně, ročně to v součtu bylo až deset tisíc tun.

V minulosti lidé stavěli kruhové pece přímo u zdroje, tedy u lomu. Vytěžený vápenec pak dopravovali jen pár metrů, převážně na trakařích nebo menších vozících. Velkou vápenku už ale nechtěli stavět v hornatém terénu obce Černý Důl. Potřebovali místo blízko železnice, která byla klíčová kvůli dopravě. Jako vhodné se ukázaly Kunčice nad Labem, nacházející se na trati mezi Trutnovem a Chlumcem nad Cidlinou.

Dnes vlastní ložiska i lanovku společnost Krkonošské vápenky Kunčice. Navazuje na dlouholetou tradici těžby vápenců a výrobků z nich. Z původní vápenky a mlýnice vápenců je v současnosti moderní závod s výrobou mletých vápenců, mletých dolomitů a drceného a tříděného kameniva.

Zdroj fotek: Krkonošské muzeum Vrchlabí, Dagmar Čeřovská