Kosmonoská loreta vznikla za časů baroka v místě dřevěného románského kostela svatého Martina. Mezi lety 1702–1708 ji nechal postavit významný představitel české šlechty Heřman Jakub Černín z Chudenic. Pro tento úkol si vybral italského architekta Giovanniho Alliprandiho, který navrhl třeba i Šternberský, Hrzánský nebo Lobkovický palác v Praze. Podle Alliprandiho plánů stavbu zrealizoval D. Bossi. Prohlížím si spíše už jen torza soch, které pro loretu udělala slavná kosmonoská sochařská rodina Jelínků. Na sochách se už bohužel výrazně podepsal zub času, protože je Jelínkové dělali z místního pískovce nebo ze dřeva.
Průvodce regionem
Tip na výlet: Skryté poklady Kosmonos
18. 12. 2024
Klára Marková
Naše toulka začíná někde mezi ulicemi Boleslavská a Pod Loretou v Kosmonosech v místech, kde ve 12. století johanité postavili dřevěný románský kostel svatého Martina. Stojím před perlou barokního umění a nejbohatším komplexem barokních staveb v České republice. Prohlížím si loretu a campanillu, jejichž vzorem byla první stavba tohoto typu v italském městě Loreto.
Příběh svaté chýše
Nacházíme se v centru zdejšího poutního místa. Prohlížím si obdélníkovou budovu tvořící loretu, které se říká Casa Santa. Ta má svůj vzor ve střední Itálii. Ve městě Loreto, které leží v provincii Ancona, najdeme nejstarší loretánskou svatyni na světě. Casa Santa sloužila jako schránka pro dům, ve kterém, jak se mezi lidmi tradovalo, údajně žila Panna Maria. Možná se ptáte, jak se dům bohorodičky dostal do střední Itálie? Ve 13. století zmíněný dům absolvoval dlouhou pouť z izraelského Nazareta až do Itálie.
Loreta zblízka
Střídavě se dívám na oba portály s trojhrannými štíty. Všímám si výklenků se sochami postav ze Starého zákona a mariánské legendy, které zdobí fasádu. Snažím se v hlavě k sochám přiřazovat jména postav a jdu prozkoumat vnitřek lorety. Vyberu si jeden ze čtyř vchodů a vstupuji do svaté chýše. Reliéfy ze života Panny Marie, které napodobují originální italské fresky, mi vyrazí dech. I přes to, že se na nich už podepsal čas, uchovávají si svůj půvab.
Z lorety opět vyjdu na denní světlo a z opačného úhlu si prohlížím její okolí. Casa Santa je obklopena ambity, což jsou kryté chodby, otevřené arkádami do dvora, které obklopují poutní místa. Ve výklencích si prohlížím sochy proroků.
Od lorety jdu směrem na východ k barokní kapli svatého Martina, která byla vysvěcena v roce 1707 a svěřena do péče místní piaristické koleji. Oválná stavba zaklenutá kopulí byzantského typu mě osloví nejen svou architekturou, ale také tím, že prostor v kryptě pod kaplí se využívá jako výstavní plocha.
Šikmá věž v Kosmonosech
Pokud jste si mysleli, že za šikmou věží musíte až do Pisy, příjemně vás překvapím. Tamní slavná architektonická anomálie není jediná na světě. Severně od kosmonoské lorety máme šikmou čtyřpatrovou zvonici, která byla postavena v roce 1673. Navrhl ji Švýcar Francesco Caratti, kterého můžete znát jako architekta Černínského paláce na Hradčanech nebo Michnova paláce na Malé Straně.
Pohnuté osudy lorety
Poutní areál zrušil v rámci svých reforem syn Marie Terezie, osvícenský panovník Josef II. v roce 1782. I když to tak dlouho vypadalo, nebyl to konec poutního místa v Kosmonosech. Po dlouhých 99 letech byl poutní areál v roce 1881 znovu vysvěcen.
Loretě se nevyhnuly ani přírodní pohromy. V roce 1831 musela být poprvé opravena, protože do ní udeřil blesk. Na začátku 20. století se opravovala poničená severní stěna. Velké opravy se pak dočkala po druhé světové válce, ale zchátralou barokní památku zachránila až celková rekonstrukce v 90. letech. Díky tomu dnes můžeme obdivovat její krásu.
Zdroje fotografií:
- Archiv autorky
