https://noveregiony.fra1.digitaloceanspaces.com/IMG_0929_4322425815.jpeg

Osobnosti

Kristýna Zemanová: Jsem stejná jako všichni z Boleslavi, jen ráda jezdím na kole

23. 9. 2025

Klára Marková

Na konci října oslaví teprve 22. narozeniny, ale už je čtyřnásobnou mistryní republiky. Na kontě má i medaile z mistrovství světa a Evropy. Jako doma se cítí v cyklokrosu, sportu, který definuje déšť, chlad a bahno. Kristýna Zemanová, hrdá rodačka z Mladé Boleslavi, dokazuje, že i v našem městě mohou vyrůst špičkoví sportovci. „Myslím si, že jsem stejná jako všichni tady z města. Prostě jen jezdím ráda na kole,“ říká skromně pro Nové Boleslavsko Kristýna a pořád zůstává tou „holkou odvedle“, co se ráda vrací na místní trasy i mezi své blízké.

Kristýno, narodila jste se a vyrostla v Mladé Boleslavi. Jak vás město a jeho okolí formovaly v prvních sportovních krůčcích?

Musím říct, že Mladá Boleslav mě jako město ovlivňuje docela hodně, protože jsem tady strávila celý život. Myslím si, že je to takové město sportu, dá se tu dělat plno sportovních aktivit.

Na mladoboleslavském stadionu jsem začínala atletikou, pak jsem tu přešla do cyklistického oddílu. A i teď, byť už nejsem v boleslavském týmu (momentálně jezdí za tým, který je vedený pod Královéhradeckým krajem, pozn. red.), pořád trénuju tady v Boleslavi. Myslím si, že Boleslav je dokonale položené město. Na všechny strany totiž můžu vymyslet skvělé okruhy a parádní tréninky.

Kristýna Zemanová: Jsem stejná jako všichni z Boleslavi, jen ráda jezdím na kole

Pamatujete si okamžik, kdy jste poprvé sedla na kolo s myšlenkou, že by se z toho mohlo stát něco víc než jen volnočasová zábava?

Asi si nevybavím nějaký jeden konkrétní okamžik, kdy se to zlomilo v to, že chci závodit a naplno se věnovat cyklistice. Už odmala mě ale kolo strašně bavilo. Vzpomínám si, že když mě táta poprvé posadil na kolo, vůbec mi to nešlo. Začali jsme ale jezdit na různé výlety po okolí a do Českého ráje. Kolo bylo pro mě hlavně zábava, až pak jsem začala zkoušet první závody, které mi docela šly.

Kdo nebo co vás přivedlo k cyklokrosu?

K cyklokrosu jsem se dostala přes Petra Dlaska, což je trenér české cyklokrosové reprezentace. Naše rodiny se znají. Kamarádím se s jeho dcerou Vandou, takže jsem u nich doma trávila hodně času. S Vandou jsme jezdily na kole spolu. Díky jejímu tátovi jsem se posadila na své první cyklokrosové kolo a on jakožto bývalý velmi úspěšný cyklokrosař mi předával svoje rady a zkušenosti. Zjistila jsem, že mě cyklokros hodně baví, protože jsem vždycky ráda běhala a do toho měla ráda i to kolo.

V roce 2021/2022 jste získala první titul mistryně České republiky a od té doby sbíráte úspěchy i na světových šampionátech. Jaký to je pocit přivézt medaili domů do Mladé Boleslavi?

Byl to nepopsatelný pocit. Všechno, co se kolem medailí, které jsem měla, strhlo, bylo krásné. Začali se o mě zajímat mladoboleslavští fanoušci i vedení města. Moc ráda na to období vzpomínám a doufám, že to ještě někdy zažiju.

„Na domácí závod se vždycky těším nejvíc, protože vím, že přijdou lidi, které znám.“

Jak na vaše úspěchy reagují místní, rodina, známí a sousedé? Stáváte se v očích lidí spíše sportovní ikonou, nebo vás stále vnímají jako tu „holku odvedle“?

Lidi samozřejmě vnímají, že mám úspěchy, protože to je v televizi, v novinách i na sociálních sítích. Já ale nemám ráda, když se to dává nějak veřejně najevo, když mě někdo osloví nebo když o mně někdo říká, že jsem osobnost. Já si to nemyslím. Myslím si, že jsem stejná jako všichni tady z města. Prostě jen jezdím ráda na kole.

Když jedete závody v zahraničí a vidíte českou vlajku, cítíte spíš národní hrdost, nebo vám v hlavě blikne i „MB“?

Když vidím vlajky u trati nebo když třeba vezu reprezentační dres, určitě tam nějaká hrdost je, protože už jenom to, že člověk může reprezentovat naši zemi, je ohromný úspěch. Když to pak někdo ještě spojí s Boleslaví, samozřejmě mě to zahřeje u srdce, protože Boleslav je to moje rodné město. Je to místo, kde odmala žiju. Mám na něj velké vzpomínky a mám k němusilný vztah.

Myslíte, že Mladá Boleslav by mohla do budoucna cyklokros více podpořit – třeba závody, tréninkové zázemí, mládežnický program?

V Mladé Boleslavi je naštěstí docela dost cyklistických aktivit a myslím si, že i v cyklistickém světě je to docela známé město. Dole na Štěpánce je cyklistický park. Pořádají se tu i cyklistické závody. V roce 2020 Mladá Boleslav hostila mistrovství České a Slovenské republiky v silniční cyklistice. Cyklokros se tady jezdí každým rokem, je to součást Českého poháru, což je největší akce u nás. Mám z toho ohromnou radost, protože na domácí závod se vždycky nejvíc těším. Vím, že přijdou lidi, které znám. Fanoušci vědí, že jsem Boleslavačka, a o to je ta podpora větší.

Letos jste přestoupila do VIF Cycling Teamu. Jak vás tato změna sportovně posune?

Je to obrovský rozdíl oproti tomu, v jakém týmu jsem byla předtím. Péče a podpora jsou už opravdu na profesionální úrovni. Na to jsem předtím nebyla zvyklá. Naše vedení se o nás stará famózně. Tým mi zabezpečí sezonu a podporuje mě na závodech. Máme velké množství sponzorů, kteří se o nás zajímají a investují do nás.

Máme možnost komunikovat s různými klinikami, které se o nás postarají, když máme nějaké zranění a podobně. Na závodech máme výživu. Jezdí s námi masér a fyzioterapeut. Máme dokonale naplánovanou přípravu na závod, aplikaci, ve které vidíme trasu, směr větru a propočty všeho možného. Řešíme i taktiku. V týmu je nás dost, takže se taktika mění. Vždycky se jede na někoho jiného a navzájem si pomáháme.

„Hlavní cíl? Být mistryní světa… a třeba jednou i olympiáda.“

Jak vypadá váš tréninkový den, když jste doma v Boleslavi? Máte tu oblíbené trasy na kolo?

Okruhů kolem Mladé Boleslavi mám opravdu hodně. Záleží, o jaký trénink se jedná. Když potřebuju jezdit po rovinkách, ráda jezdím směrem na Benátky nad Jizerou, Milovice a Polabí. Co se týká nějakých lehčích zvlněných tréninků, ráda jezdím kolem Ralska, Mimoně nebo po Bělských lesích. Když chci někam víc do kopců, jasnou volbou je vždycky Český ráj.

Jaký je váš sportovní sen, se kterým do každého závodu nastupujete?

Když závodím v Česku, vždycky do závodu nastupuju s tím, že ho chci vyhrát. Když jsem v zahraničí, chci vylepšit umístění z minula nebo být v top desítce.

Co se týká kariérních cílů, nedávno jsem četla svůj rozhovor ve školním časopisu ze sedmé třídy, kde jsem tenkrát říkala, že bych jednou chtěla mít medaili z mistrovství světa nebo z mistrovství Evropy nebo být v top desítce ve Světovém poháru. Všechno tohle už se mi povedlo. Nechci říct, že už jsem bez cílů, to samozřejmě nejsem. Na druhou stranu se mi ale už splnilo to, co jsem vždycky chtěla.

Takovým hlavním cílem je asi být mistryně světa. Když ovšem vidím, jaká je konkurence, myslím si, že je to téměř nereálné. Člověk ale nikdy neví. Momentálně se řeší, jestli bude v roce 2030 cyklokros i na olympiádě. Myslím si proto, že by takový hezký cíl byl dostat se právě na olympiádu.

„Nechte děti, ať si na kole hlavně hrají, technika je důležitější než kilometry.“

Co byste vzkázala mladým sportovcům z Mladé Boleslavi, kteří teď stojí na začátku své cesty?

Nebojte se a běžte do toho. V Mladé Boleslavi je dost možností, takže o vás bude určitě dobře postaráno. Pak mám takový vzkaz spíš pro rodiče. Netlačte na svoje děti. Nechte je si na kole hrát, ať se naučí všechno možné, co se týká techniky. To je nejdůležitější budovat od dětských let. Není důležité, aby dítě ujelo co nejvíc kilometrů, ale aby ho to bavilo a aby to kolo umělo ovládat.