Oslavy osmdesátého výročí přilákaly během dne zhruba stovku návštěvníků. Program byl připravený pro děti i dospělé, nechybělo mimo jiné prohlížení historických kronik oddílů i střediska, skvělé občerstvení a vystoupení country kapely Černodolský Štěk. „Myslím, že jsme jubileum oslavili náležitě. Program byl pro děti i dospělé a byl to velice příjemně strávený den. Dokonce nás navštívili bratři Bímové, synové jednoho ze zakladatelů vrchlabského skautingu,“ vzpomíná vedoucí vrchlabských skautů Pavel Kocián.
Z historie
Vrchlabští skauti: Osm desetiletí odvahy, zákazů i návratů. Děti přitahují zážitky
25. 6. 2026
Pavel Cajthaml
Když se ve Vrchlabí slavilo 80 let skautingu, nebyla to jen nostalgická vzpomínka na dávnou historii. Na jednom místě se potkaly generace, které spojuje stejný slib, stejné hodnoty a často i stejné táborové zážitky. Od synů zakladatelů střediska přes pamětníky bouřlivých šedesátých let až po dnešní děti, které láká dobrodružství v přírodě.
Stačilo pár minut a oddíl byl založen
Příběh vrchlabského skautingu začal krátce po druhé světové válce. Mohli za to tři kluci, kteří se později proslavili pod přezdívkami Joska, King a Tučňák – Josef Nehyba, František Bím a Jiří Skalický.
Poprvé se potkali 6. srpna 1945. Bím se coural městem a potkal Skalického v junáckém kroji. Neznali se, přesto se dali do hovoru. Po chvíli k nim přistoupil se skautským pozdravem Nehyba. Během pár minut věděli, že si rozumí, a junácký oddíl byl založen.
Už o šest dní později vyrazili na výpravu do údolí Labe. Přidali se k nim i další chlapci, celkem jich bylo jedenáct. Počet zájemců pak dál narůstal. Vznikl také oddíl skautek. Už 20. září se povedlo vytvořit středisko a název Junácké středisko Krakonoš Vrchlabí dostalo 3. prosince 1945. Právě toto datum považují vrchlabští skauti za svůj skutečný zrod. Prvním střediskovým vůdcem se stal Václav Jirásko z nedaleké Nové Paky.
Historie plná zákazů i nových začátků
Nadšení ale po několika letech přidusila politika. V roce 1949 komunistický režim skauting zakázal. Naděje přišla během pražského jara v roce 1968, kdy bylo hnutí obnoveno. Ale ani tentokrát svoboda netrvala dlouho. S nástupem normalizace následoval nový zákaz a v roce 1970 skauti opět zmizeli z veřejného života.
Přesto úplně nezanikli. Některé schůzky se konaly tajně. Za jejich organizování zaplatili někteří členové vysokou cenu. „Po určitou dobu probíhaly ilegální schůzky u Boba Adamce. Velmi tím riskoval, protože byl už dvakrát vězněný za protikomunistickou činnost,“ připomíná Kocián.
Třetí a definitivní návrat přišel po sametové revoluci. Dvanáctého ledna 1990 se uskutečnila první zahajovací schůzka obnoveného střediska. Od té doby se místní skauting neustále rozvíjí. Vrchlabské středisko dnes sdružuje 82 členů. Fungují zde oddíly vlčat, světlušek, skautů a skautek. Část činnosti probíhá také v Horním Maršově, kde byl loni Martinou Teplou a Alešem Kalenským založen nový oddíl.
Tábory, příroda, dovednosti
Pro mnoho lidí představuje skauting hlavně tábory, výpravy, hry a spaní pod širákem. Podle Pavla Kociána je to sice důležitá součást programu, ale zdaleka ne jediná.
Vedle víkendových výprav a letních táborů se členové vzdělávají v tábornických dovednostech, první pomoci a zdravovědě, komunikaci, vedení kolektivu, v hospodaření nebo řemeslech. Každý týden se navíc scházejí jednotlivé oddíly podle věku.
Skauti vyvracejí jeden z nejčastějších stereotypů současnosti – že dnešní děti zajímají pouze telefony a počítače. „Rozhodně nesouhlasím s tím, když se říká, že dnešní děti mají zájem jen sedět u mobilů. Když dítě zažije dobrodružství nebo se něco naučí prostřednictvím zážitku, je to nejefektivnější forma učení. A právě zážitky děti táhnou,“ říká Kocián.
O nové členy proto ve Vrchlabí nouzi nemají. Mnoho dětí přichází díky rodičům, kteří byli sami skauty, další přivádějí kamarádi a spolužáci. Dospělých dobrovolníků ovšem ubývá, nejen ve Vrchlabí, ale ve všech menších městech a obcích po celé republice. „Dětí máme dost, ale máme málo vedoucích,“ konstatuje Kocián. Mladí odcházejí za studiem do Prahy, Brna nebo Hradce Králové. Po škole tam zpravidla zůstanou, do menších měst se vrací jen část z nich.
Skauting? Škola pro život
Skauting dokáže mladým lidem předat něco, co využijí celý život. Nejde jen o pobyt v přírodě, ale o samostatnost, odpovědnost, schopnost pomáhat druhým nebo vést kolektiv. „Řekněme, že se snaží žít podle rytířských zásad. Zakladatel skautingu, generál Robert Baden-Powell, nevybral svatého Jiří jako patrona skautů náhodně,“ naznačuje Kocián.
Ostatně mezi bývalými skauty najdeme řadu známých osobností. Patřili k nim například první český prezident Václav Havel, spisovatelé Jaroslav Foglar a Robert Fulghum nebo první člověk na Měsíci Neil Armstrong. „Když byli na svou skautskou zkušenost dotázáni, málokdo řekl, že by na jeho život neměla zásadní vliv,“ upozorňuje Kocián.
Po osmdesáti letech existence tak vrchlabský skauting dál potvrzuje, že jeho síla neleží jen v tradici. Stojí především na schopnosti spojovat generace, předávat hodnoty a nabídnout dětem něco, co ani ta nejmodernější aplikace nahradit nedokáže – skutečné zážitky, přátelství a dobrodružství.
Klíčové milníky vrchlabského skautingu
- 6. srpna 1945 - ve Vrchlabí vznikl první skautský oddíl.
- 3. prosince 1945 - bylo oficiálně založeno vrchlabské skautské středisko.
- 1949 - komunistický režim skauting zakázal.
- Léto 1968 - obnovení skautingu během pražského jara, ve Vrchlabí znovu vzniklo středisko.
- 1970 - po nástupu normalizace přišel další zákaz skautingu.
- 70. a 80. léta - některé aktivity pokračovaly ilegálně. Tajné schůzky organizoval mimo jiné Bob Adamec.
- 12. ledna 1990- konala se první zahajovací schůzka obnoveného střediska po sametové revoluci.
- 2025 - Vrchlabští skauti slavili 80 let od založení střediska. Oslav se zúčastnili současní členové, bývalí skauti i potomci zakladatelů.
- 2026 - středisko sdružuje 82 členů ve čtyřech oddílech a patří mezi nejaktivnější spolky pracující s dětmi ve Vrchlabí.
Zdroj fotografií:
- archiv skautů
- archiv Junáckého střediska Krkonoš Vrchlabí