Krkonoše pro něj nebyly jen krajinou, kterou maloval. Byly domovem, vzpomínkou, místem návratů i zdrojem nálad, které dokázal přenést na plátno jako málokdo jiný. František Kaván patří k nejvýraznějším českým krajinářům a nyní je jeho mimořádně rozsáhlé dílo k vidění v Jilemnici. Výstava Šťastné návraty zaplnila šest sálů místního zámku. Nabízí více než stovku obrazů, kreseb a dalších předmětů, včetně prací, které Kaván vytvořil ještě jako dítě.
Letos je pro připomínku Františka Kavána mimořádný rok. V září uplynulo 160 let od jeho narození. A zároveň je tomu 70 let, co v Jilemnici vznikla Galerie Františka Kavána, která se jeho dílu systematicky věnuje dodnes.
Výstava proto není jen další přehlídkou obrazů slavného krajináře. Je návratem k člověku, jehož život i tvorba jsou s Podkrkonoším pevně spojeny.
Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě nedaleko Jilemnice. Vyrůstal v prostředí, kde měl krajinu doslova před očima. Později odešel studovat do Prahy, ale rodný kraj z jeho tvorby nikdy nezmizel.
Naopak. Opakovaně se do něj vracel a právě zde vznikla řada jeho zásadních obrazů.
Šťastné návraty. Tak zní název současné výstavy a zároveň přesně vystihuje Kavánův vztah k místům, která si během života zvolil jako své malířské působiště.
„Reflektujeme jeho pobyty v Krkonoších a Podkrkonoší, v Českém ráji, ale také v Železných horách, Žďárských vrších nebo na Královéhradecku,“ říká David Ulrych, vedoucí Krkonošského muzea Správy KRNAP a kurátor výstavy.
Kaván totiž nebyl malířem jediného místa. Během života často měnil působiště a hledal nové motivy. K některým krajinám se ale znovu a znovu vracel. Nejen kvůli jejich vzhledu, ale také kvůli tomu, co v nich nacházel.
„Výstava, kterou jsme společně s Michalem Zachařem a Janem Luštincem připravili, představí více než stovku obrazů, kreseb, exlibris a dalších předmětů, mezi nimiž jsou také básně, dopisy a fotografie. Návštěvníkům tak nabídne pohled nejen na Kavánovo výtvarné dílo, ale také na jeho život a místa, která se stala inspirací pro jeho tvorbu,“ uvedl Ulrych.
Některá díla pocházejí přímo ze sbírek Krkonošského muzea, další se do Jilemnice dostala díky zápůjčkám z českých muzeí, galerií a od soukromých sběratelů.
Výstava tak vytváří obraz Kavána nejen jako krajináře, ale také jako člověka, který měl ke svému okolí mimořádně blízký vztah.
Jedním z nejzajímavějších momentů výstavy jsou Kavánovy rané práce. Návštěvník může vidět obrazy a kresby z doby, kdy ještě neměl žádné systematické výtvarné vzdělání. A přesto je na nich jeho talent dobře patrný.
„Už tam je vidět slušné nadání, bez konkrétního výtvarného vzdělání už v deseti letech dobře kreslil, dobře maloval,“ popisuje David Ulrych.
Kaván později studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru Julia Mařáka. Jeho cesta k malířství přitom nebyla samozřejmá. Pocházel z chudé chalupnické rodiny a rodiče původně chtěli, aby se stal knězem.
Osud ho ale zavedl k malířství. A příroda, kterou znal z rodného Podkrkonoší, se stala jeho celoživotním tématem.
Jedním z důležitých okamžiků Kavánova života byl rok 1893. Tehdy získal stipendium Josefa Hlávky. Místo aby odjel do zahraničí, zamířil do rodných Krkonoš.
O rok později zde vytvořil Podmrak. Obraz, který zachycuje jednoduchou podkrkonošskou krajinu s loukou, cestou a výraznou oblohou, se později dočkal mezinárodního uznání. V roce 1900 získal zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži.
Kaván přitom nebyl pouze malířem. Byl také básníkem a překladatelem. Ke svým obrazům často přidával krátké verše a jeho osobní korespondence je podle odborníků pozoruhodná jazykovou nápaditostí.
Jeho život tak nebyl pouze příběhem krajináře s paletou a štětcem. Byl to člověk s výrazným literárním talentem, osobitým humorem a silným vztahem k jazyku i krajině.
Kavánův vztah ke Krkonoším připomíná také monumentální obraz Kotel v Krkonoších. Dílo obřích rozměrů vzniklo v roce 1895 jako divadelní opona pro křížlické ochotníky.
Jenže ti z ní příliš nadšení nebyli. Chtěli něco jiného než horskou krajinu. Kavánův obraz proto zůstal dlouho svinutý a uložený na půdě.
Když se po desetiletích znovu objevil, ukázalo se, že ochotníci kdysi odmítli dílo mimořádné hodnoty.
A Kaván? Na jejich výhradu odpověděl způsobem, který vystihuje jeho povahu. Do rohu obrazu napsal: „Ani pro chloubu, ani pro troubu!“ Obraz je dnes jedním z výrazných děl jilemnické muzejní sbírky.
Kaván se za svého života dočkal uznání. Jeho obrazy se vystavovaly, prodávaly a získávaly ocenění. Přesto zůstal podle vzpomínek okolí mimořádně skromným člověkem.
Sám sebe za žádného mistra nepovažoval. Oslovení „Mistře“ odmítal a podle Jana Luštince o sobě dokázal mluvit s nadhledem jako o obyčejném pantátovi z Víchovské Lhoty.
Právě v tom je možná část jeho kouzla. Malíř, jehož díla dnes patří ke zlatému fondu české krajinomalby, se celý život vracel k obyčejné krajině, kterou znal od dětství. A právě tato krajina je stále tady. Stejně jako jeho obrazy.
„Kavánova tvorba byla úzce spojena s krajinou. Vedle rodných Krkonoš a Podkrkonoší maloval například v Českém ráji, Železných horách, na Třeboňsku nebo ve Žďárských vrších. Jeho výtvarný vývoj přitom nebyl přímočarý. Vedle realistických krajin se v jeho tvorbě objevovaly symbolistní a vizionářské práce, později se jeho projev ustálil v podobě impresivního realismu s důrazem na aktuální náladu krajiny a jasnější barevnost,“ doplňuje Jan Luštinec.
Šest sálů Kavána
Výstava František Kaván – Šťastné návraty je v jilemnickém zámku otevřena od 11. září 2026 do 14. března 2027.
Její rozsah je mimořádný. Více než stovka obrazů, kresby, exlibris, fotografie, dopisy i básně zaplnily šest výstavních sálů. Návštěvník tak může sledovat nejen proměny Kavánova malířského rukopisu, ale také jeho cestu od dětských pokusů až k dílu uznávaného českého krajináře.
A právě v roce, kdy si Jilemnice připomíná 160 let od Kavánova narození a 70 let existence jeho galerie, působí jeho návrat do rodného kraje symbolicky.
Kaván se totiž do Krkonoš vracel celý život. Teď se vrací znovu, prostřednictvím obrazů.
Zdroj fotografií:
Zdroje: