Trutnovská část příběhu Václava Havla začala v roce 1967. Tehdy mu kamarád a režisér Andrej Krob doporučil sousední chalupu na Hrádečku. Byla k prodeji, Havel neváhal a koupil ji za někdejších čtrnáct tisíc československých korun. V tu chvíli málokdo tušil, jak hodně se díky tomu malá osada s několika domy proslaví. Stalo se z ní totiž místo, kde se odehrávaly důležité události.
Osobnosti
90 let od narození Václava Havla: jeho Hrádeček zůstává živou vzpomínkou
13. 10. 2026
Pavel Cajthaml
Chalupa na Hrádečku, socha na trutnovském kině nebo srdce na pivovaru. To jsou tři místa, kde se v okrese nejčastěji vzpomíná na Václava Havla. Dramatik, spisovatel, disident a první český prezident totiž právě pod Krkonošemi prožil velkou část života. Letos 5. října 2026 by oslavil devadesáté narozeniny.
Když třicetiletý Havel začal jezdit na chalupu, utíkal tehdy z Prahy, aby měl klid na psaní. Nebyl přitom úplně odříznutý od světa. Vnímal, co se děje. Za kritiku dobové cenzury, komunistické strany a sovětské okupace ho ale režim trestal. Nic nesměl, byl zakázán. Jeho hry se nesměly hrát, jeho jméno se ocitlo mimo oficiální kulturu.
„Z malé osady s několika domy se stalo místo, kde se odehrávaly důležité události.“
Trutnovský pivovar se dostal do dějin
Hrádeček mu nabízel klid a prostor, kde mohl žít o něco svobodněji než v Praze. A také mu dal spoustu inspirace. Například v roce 1974, kdy osm měsíců pracoval jako pomocný dělník v nedalekém trutnovském pivovaru.
Ohříval pivo z tanku, přikuloval sudy, ale nejvíc času strávil u filtračního zařízení. Připomíná to i legendární fotografie, jak Havel nese na rameni pytel křemeliny. Na dvoře pivovaru ji tehdy pořídil Karel Hádek. „Pracoval jsem tam jako pomocný dělník. Šel jsem tam z finančních důvodů, neměli jsme tehdy peníze na živobytí,“ přiznal Havel v rozhovoru, který poskytl v roce 1975 Jiřímu Ledererovi a který později vyšel v knize České rozhovory.
V pracovním životopise by taková zkušenost mohla působit jako krátká epizoda. Jenže Havel ji mistrně převedl do dialogu pivovarského sládka a nesmělého intelektuála Ferdinanda Vaňka (alter ego Václava Havla), který měl donášet sám na sebe. Havel vše zasadil do prostředí, které osobně poznal. Vznikla Audience.
Absurdní divadelní drama se přitom zrodilo nenápadně. Dalo by se dokonce říct, že neplánovaně. Mělo původně pobavit jen pár přátel a spisovatelů.
„Bylo to v rychlosti, z leknutí. Václav Havel měl mít setkání s ostatními zakázanými spisovateli. Bývalo dobrým zvykem, že každý autor přinesl něco napsaného. Václav Havel nic neměl, tak sedl v devět večer ke stolu, vzpomněl si na pivovar a napsal Audienci,“ vyprávěla Anna Freimanová, manželka Andreje Kroba, Havlova sousedka z Hrádečku, později jeho tajemnice a editorka mnoha jeho her.
Audience překvapivě rychle získávala oblibu u české veřejnosti. Nakonec se z ní stala nejpopulárnější a nejhranější Havlova hra. Premiéru měla v roce 1976 v Krobově stodole na Hrádečku, hrála se jen pro nejbližší známé. Světová premiéra se odehrála ve stejném roce v Burgtheatru ve Vídni, v tehdy nejvýznamnějším německojazyčném divadle. Československé profesionální divadlo ji poprvé uvedlo až po pádu komunistického režimu.
Jen tak mimochodem, jako připomínka Havlova působení v pivovaru a jeho úspěšné hry Audience je dnes na trutnovském pivovaru nepřehlédnutelný obří nápis „Ferdinand Vaněk“ se srdcem.
Úkryt pro ilegální koncert
Ale zpět na Hrádeček. Právě tam Havel Audienci napsal. A nejen to. Na konci sedmdesátých let se chalupa stala místem vzdoru. Stále častěji se tam Havel setkával s lidmi, kteří se nechtěli smířit s poměry tehdejšího režimu – s disidenty, filozofy či umělci, spisovateli, muzikanty, herci a dalšími přáteli z kulturního a společenského života. I když ho tajná policie špiclovala doslova na každém kroku.
„Na Hrádečku byla sepsána petice Několik vět. Tady se rodila Charta 77, tady bylo to místo, kde se rodila a organizovala solidarita s pronásledovanými hudebníky v sedmdesátých a osmdesátých letech,“ připomněl Havel později. Obojí, stejně jako Audience, se brzy proslavilo i v zahraničí.
„My se ale o politice vůbec nebavili, spíš o ženách.“
Při zahradních slavnostech na Hrádečku se hrály Havlovy hry. Na podzim 1977 se tam konal Třetí festival druhé kultury. Když komunisté v říjnu 1984 rozehnali ilegální koncert ve Starých Bukách, pozval dramatik k sobě muzikanty i část publika. Hudební večírek pak pokračoval právě u něj. Později se přeměnil ve slavný trutnovský hudební festival, na který Václav Havel pravidelně jezdil, navzdory prezidentským povinnostem. Pořadatelé dodnes označují Václava Havla jako svého náčelníka.
Slavný rok 1989
Havel žil na Hrádečku nejen „odbojem“. Setkával a přátelil se i s místními. Jeho nejbližším sousedem byl Vladimír Pechan. I u něj doma se tak vystřídala řada známých osobností, například herci Jan Tříska, Pavel Landovský nebo Vlasta Chramostová. Jednou Havel přišel s gymnastkou Věrou Čáslavskou, jindy se zpěvačkou Martou Kubišovou. Komunisté zuřili. „Jen se u nás Havel objevil na návštěvě, hned mi předhazovali, že jsem jeho duševní opora a dělám protistátní činnost. My se ale o politice vůbec nebavili, spíš o ženách,“ vzpomínal Pechan.
Pak přišel rok 1989 a dvě nezapomenutelné události – inzerát a revoluce. Ta první je spíš úsměvnou historkou. „Do Rudého práva jsem poslal inzerát, gratulaci Ferdinandu Vaňkovi k 53. narozeninám,“ vyprávěl betlémář a disident Petr Rýgr, který na Hrádeček jezdil. Inzerát s fotkou kupodivu vyšel. V redakci komunistických novin totiž nepoznali, že je vlastně blahopřáním disidentovi Havlovi, kamuflovanému jménem Ferdinand Vaněk.
Prezident na hradě
Druhá událost, revoluce, přinesla obrovský zlom. V sobotu 18. listopadu 1989, den poté, co tehdejší Veřejná bezpečnost brutálně zasáhla proti demonstrantům na Národní třídě v Praze, Havel nastoupil na Hrádečku do auta a odjel do hlavního města. Začala sametová revoluce.
Události nabraly rychlý spád. Nebyl čas vracet se na chalupu. V Den lidských práv, v neděli 10. prosince, se ale četlo na trutnovském náměstí z jeho dopisu: „Jak jistě víte, mám k vašemu kraji, který je i mým krajem, velmi intimní vztah. Zdravím zvláště sousedy z Vlčic a těším se na klidnější dobu, kdy budu mít čas si trochu odpočinout, nadýchat se čerstvého vzduchu. Vím, že v nejbližších dnech a snad ani týdnech to nebude možné, ale takový už život bývá.“
Ve stejný den byla oficiálně oznámena kandidatura Václava Havla na prezidenta republiky. A vyšlo to! Z disidenta, kterého komunistický režim sledoval, vyslýchal a věznil, se během několika týdnů stal prezident.
Na Trutnov ale nezapomněl. Už v sobotu 27. ledna 1990 přijel do okresního města a promluvil z balkonu Staré radnice k davu asi 25 tisíc lidí na náměstí. V množství tváří některé místní lidi poznal. „Zdravím svého souseda Pechana z Hrádečku!“ zvolal v úvodu projevu do mikrofonu. „Nikdy v životě mě nenapadlo, když jsem zde sedával na lavičce na náměstí, že bude jednou plné lidí a já budu mít lidem něco říkat,“ přiznal.
„Pro lidi na Trutnovsku byl stále také člověkem z nedaleké venkovské chalupy.“
Místním lidem vysekl unikátní poklonu. „Jste svobodní a musíte si na sebe vzít i odpovědnost. V Trutnově to víte. Přejmenovali jste si náměstí, aniž byste o to žádali v Praze,“ chválil před jásajícím davem rychlou změnu z Gottwaldova náměstí na Krakonošovo.
Bylo v tom něco symbolického. Havel se právě stal hlavou státu, ale pro lidi na Trutnovsku byl stále také člověkem z nedaleké venkovské chalupy. Jako prezident už nemohl žít na Hrádečku tak jako dříve. Bezpečnostní opatření změnila jeho soukromí a ztížila i běžná setkávání. Přesto se tam vracel, jak jen mohl.
A na Hrádeček začali přijíždět i hosté, které by tam čekal málokdo. Například americká diplomatka Madeleine Albright, generální tajemník OSN Kofi Annan nebo polský disident a politik Jacek Kuroń.
Hrádeček zůstal Hrádečkem
Navzdory Havlovu působení v prezidentském úřadu na Pražském hradě se samotné místo příliš nezměnilo. Zůstala chalupa, zahrada i okolní krajina, prostě klidný venkov. Žádná modernizace nebo schovávání se před světem. Havel se nechtěl vzdát prostředí, které znal desítky let. „Hrádeček bylo jeho zamilované místo, jak mohl, pořád byl tady,“ vzpomínal Pechan.
Ani po zvolení prezidentem se Havel nechoval jako člověk, který by potřeboval dávat najevo své postavení. Zůstával v kontaktu s lidmi v okolí, chodil do Trutnova a zajímal se o běžný život.
„Měl zvláštní povahu. Když s někým mluvil, bylo vidět, že si vás vážil, neskákal vám do řeči, nešel do sporu. Vyslechl vás a pak řekl, že to třeba má kus pravdy, co říkáte, ale že to může mít i nějaký háček,“ popisoval Pechan.
Prezidentem byl Havel až do února 2003. O necelých osm let později, v pátek 5. listopadu 2010, převzal v trutnovském Uffu kulturní cenu a čestné občanství města. Tou dobu už trávil na Hrádečku víc času než za svého prezidentování. V posledních měsících života byl vážně nemocný. Staraly se o něj sestry boromejky.
Stopa, která zůstala
Václav Havel zemřel 18. prosince 2011 právě na Hrádečku. U chalupy spojené s jeho životem se od té doby objevují květiny, svíčky i symbolická srdce téměř neustále. Bez ohledu na datum se stala oblíbeným poutním místem. V Trutnově mezi pietní místa patří prostor pod srdcem u pivovaru a kino Vesmír, z jehož zdi vystupuje Václav Havel – plastika s nakročenou postavou v životní velikosti od sochaře Michala Gabriela.
Zdroje fotografií:
• Karel Hybner
• Jiří Jahoda
• Ctibor Košťál
• Miloš Šálek
• archiv autora
Zdroje:
• Cajthaml
• Pechan
• Wolf
• Freimanová
• Rýgr (rozhovory
• Wikipedie.cz