https://noveregiony.fra1.digitaloceanspaces.com/uvodni_kaple_Ch_bory_5182fcea0b.jpg
Průvodce regionem

Nenápadné Chábory ukrývají mohylové pohřebiště i zaniklý hrad

12. 8. 2026
Milena Lockerová

Chábory, malou vesnici mezi Rychnovem nad Kněžnou a Dobruškou, motoristé většinou rychle profičí po silnici I/14, která jí prochází. Některým potom jako upomínka na tuto na první pohled nezajímavou obec přijde obsílka s pokutou za nedodržení rychlosti, protože neodolali pokušení a z kopce ještě dupli na plyn. A to ani netuší, že minuli místo, jehož historie sahá hluboko do dob minulých. My se tak tentokrát vydáme na nenáročnou tříhodinovou procházku a okolí Chábor prozkoumáme podrobně.

Nejpohodlněji se do Chábor dostanete autobusem, ale pokud přijedete autem, můžete ho zaparkovat u autobusové zastávky vedle kaple Nejsvětější Trojice. Kaple, postavená nákladem Josefa a Barbory Švorcových, byla vysvěcena 2. srpna 1875 a v dubnu 1919 do ní byl přidán i zvon. V současnosti bohužel není v dobrém stavu a bohoslužby se zde nekonají.

Nenápadné Chábory ukrývají mohylové pohřebiště i zaniklý hrad

My odtud vyrazíme lesem po žluté turistické značce směr Mělčany, abychom prozkoumali pozůstatky z dávných časů, které se skrývají pod vrškem zvaným Chlum (359 m. n. m.). Jedná se o protáhlé zalesněné návrší, jehož větší část patří do katastrálního území Mělčan. Na jihovýchodním konci Chlumu, kde jsou boky návrší nejstrmější, nad osadou Podchlumí, existovalo v době lužické kultury (kolem roku 1000 př. n. l.) hradiště, jehož existence je doložena archeologickým výzkumem. Hlavní součástí hradištní fortifikace byly dva valy, chránící areál od západu. Z těchto valů, probíhajících v severojižním směru, se zachovaly jen nevýrazné terénní vlny. Západně od hradiště na vrcholu Chlumu jsou ale zřetelné pozůstatky mohylového pohřebiště rovněž z období lužické kultury, tedy prvního tisíciletí před naším letopočtem, kdy se v Evropě rozvíjely zemědělské společnosti s propracovanými pohřebními zvyklostmi.

Mohylník se skládá z 63 mohyl, které vznikaly jako nadzemní konstrukce pro jednotlivce nebo menší skupiny zemřelých. Takový areál byl nejen místem posledního odpočinku, ale také výrazem společenské paměti a vztahu komunity k předkům. Na ploše mohylníku byly na východní straně navíc zaznamenány mladší ploché žárové hroby slezskoplatěnické kultury z pozdní doby bronzové (první polovina prvního tisíciletí př. n. l.), což ukazuje na dlouhodobé a opakované využívání tohoto prostoru. Pro archeology je to důležité svědectví o proměnách rituálů i o osídlení krajiny v pravěku. Dnes je lokalita ukrytá v lese a působí nenápadně, ale pokud víte, co hledáte, brzy mezi stromy jednotlivé mohyly rozeznáte. Průměr největší mohyly činí 19 metrů, nejmenší sedm metrů. Nejvyšší mohyla měří 1,4 metru, nejnižší pak jen 0,2 metru. Z hrobové výbavy byly nalezeny rozpadlé nádobky a mísy, bronzové tyčinky, nůž, náramky a jehlice a dále pak střepy z větších a menších nádob. Pod mohylami se našly plochy z oblázků a kolem nádob věnec z křemenů.

Nenápadné Chábory ukrývají mohylové pohřebiště i zaniklý hrad
Nenápadné Chábory ukrývají mohylové pohřebiště i zaniklý hrad
Nenápadné Chábory ukrývají mohylové pohřebiště i zaniklý hrad
Nenápadné Chábory ukrývají mohylové pohřebiště i zaniklý hrad

Když sejdeme dolů po úbočí asi 400 metrů, narazíme na rozcestník s červenou turistickou značkou. Zde si můžeme vybrat, kam pokračovat. My zvolíme směr vlevo k obci Podchlumí, abychom se dostali zase zpět do Chábor, ale pokud se chcete ještě rozhlédnout po krajině, můžete se vydat po červené vpravo. Dovede vás do obce Semechnice, kde na vrcholu Římanského kopce (304 m n. m.) stojí dřevěná vyhlídková věž. Připomíná strážní věž, měří 5,3 metru a po zdolání 17 schodů se z vyhlídkové plošiny ve výši 2,6 metru návštěvníkům otevírají panoramatické výhledy na okolní krajinu. Rozhledna je součástí relaxačního a volnočasového areálu, takže si tu můžete zahrát pétanque a kuličky, spočinout na relaxačních lehátkách, využít amfiteátr z dubových sedáků s ohništěm i stezku pro bosé nohy, zabloudit v přírodním bludišti z více než 300 jilmů nebo obdivovat bylinkový záhon či menší vinici. Za návrhem areálu stojí semechnická rodačka Ing. arch. Ludmila Míková. Oficiální otevření proběhlo 26. července 2025 společně s oslavami 140 let od založení SDH Semechnice.

Kde se ve východních Čechách vzal název Římanský kopec?

Neodkazuje na Řím, jak by se mohlo zdát, ale je pravděpodobně odvozen od jména jednoho z osadníků, jakéhosi Římala (dříve Římalův kopec). Teprve později byl název zkomolen na současný Římanský kopec.

Když jste se pokochali rozhledem po krajině a aktivně si odpočinuli v relaxační zóně, zase se vraťte kolem Semechnického rybníka po červené turistické značce a pokračujte s námi do Podchlumí. Jedná se o malebnou osadu s tradičními venkovskými staveními, z nichž mnohá mají za sebou pohnutou historii. Například dům čp. 2 původně sloužil jako prachárna opočenského panství. Později byl přestavěn na mlýn, ten však v roce 1883 vyhořel a vnitřní zařízení bylo přestěhováno do mlýna čp. 1, který se nachází asi o 100 metrů dále. Z původního mlýna zbyly pouze čtyři stěny a střecha. V roce 1939 jej začal majitel Karel Paštika přestavovat na provozovnu, kde se vyrábělo stávkové a pletené zboží. Výroba zde fungovala až do roku 1950, kdy byla převedena pod Jihočeské družstevní pletárny Vodňany. V roce 1952 ji převzalo výrobní družstvo Drutka Hradec Králové a vyrábělo zde vrchní pletené ošacení a pletené šatovky. Provozovna zaměstnávala až 40 pracovníků z okolních obcí, kam je dovážel vedoucí provozovny Josef Paštika, syn Karla Paštiky. V současné době je provozovna uzavřena a výroba ukončena. V čísle popisném 1 se nachází apartmán Podchlumský mlýn a hned vedle na Zlatém potoce malá vodní elektrárna.

Nenápadné Chábory ukrývají mohylové pohřebiště i zaniklý hrad

Červená turistická značka nás lesem podle Zlatého potoka dovede zpět do Chábor. Když přejdeme most a na další odbočce se vydáme po žlutém značení, dostaneme se k místu nad jižním koncem vsi, v mapě označenému jako hradiště Chábory. Zde na ostrohu kdysi stával hrad či tvrz, ale písemné zprávy o něm chybějí. Snad byl jedním ze středisek kolonizační činnosti pánů z Dobrušky v povodí Zlatého potoka na počátku 14. století a zanikl po vybudování hradu v Opočně. Možná strážil starou obchodní cestu, která odbočovala ze známé trstěnické stezky a pokračovala přes Dobrušku k Náchodu. Objevuje se i názor, že zde stával hrad Dobruška, podle něhož používali přídomek páni z Dobrušky.

Za první písemnou zmínku o hradě je možno považovat údaj v městské knize dobrušské k roku 1571, kdy se připomíná louka pod pustým hradem. Není známo ani jeho původní jméno, dnešní ves Chábory je doložena až v roce 1610 jako příslušenství statku Skalka.

Rozsáhlejší zbytky hradu se zachovaly až do počátku 19. století. Bezpochyby ho postihl osud podobný většině našich hradních staveb, kdy kameny z hradních zřícenin postupně mizely do základů a stěn domů v blízkých vesnicích či vyspravily špatné cesty. Osudnou se však našim hradním rozvalinám stala jejich poloha. Skalnatý opukový ostroh byl výhodný pro obranu hradu, zároveň však zapříčinil jeho definitivní zkázu: snadno přístupné ložisko kvalitního kamene nešlo ponechat jen tak bez povšimnutí. A tak byl ve svahu v polovině 19. století otevřen lom, který postupně pohltil větší část hradního areálu. Těžbu zakázala dobrušská městská rada až teprve 29. října 1934, aby se zachránily poslední zbytky hradu, tedy část příkopu, základy věže a několik bývalých budov předhradí.

Dodnes se zachoval částečně příkop, oddělující areál hradu od roviny, která se rozkládá směrem k východu, a nejvýchodnější část plošiny původního hradu v šíři pět až osm metrů, se zbytky základových zdí. Nad vnějším okrajem příkopu jsou ještě zbytky místy až 0,8 metru vysokého valu. Prvního května 1982 byl pod zbytky zřícenin v bývalém lomu otevřen areál zdraví.

Nenápadné Chábory ukrývají mohylové pohřebiště i zaniklý hrad
Nenápadné Chábory ukrývají mohylové pohřebiště i zaniklý hrad

Do hlubin historie si hrábneme ještě jednou, a to doslovně. V roce 1899 byl nedaleko Chábor nalezen poklad. Na jednom z polí pluh náhodou rozdrtil starou cínovou nádobu. Zůstaly z ní jen úlomky, z nichž nejvýznamnější byla část víčka s vypodobněním bradaté hlavy s dlouhými vlasy. Dochoval se ale obsah nádoby, totiž 90 mincí: 27 zlatých, 47 tolarů, jeden půltolar, dva čtvrttolary a 13 drobných mincí. Mince obhlédl a popsal František Dokonal, vrchní účetní cukrovaru v Podzámčí. Šlo o mince z různých koutů střední Evropy, z nichž bylo 19 českých a další pocházely ze Slezska, Sedmihradska, Saska, Solnohradska, Uher, Nizozemska, Švýcarska, Modeny a jiných regionů. Nejmladší z mincí pocházela z roku 1640. Dá se tedy předpokládat, že byl poklad zakopán někdy krátce poté.

Nenápadné Chábory ukrývají mohylové pohřebiště i zaniklý hrad

V současné době má obec Chábory 37 domů a uvádí se, že 67 obyvatel. O její historii toho také příliš nevíme. Samotná osada Chábory je prvně připomínána roku 1610. V roce 1647 nechala Kateřina z Vlkanova, vdova po Jiřím Vostrovském ze Skalky, vybudovat v Cháborách na Zlatém potoce splav, odvádějící část vody náhonem do Podchlumí a Opočna, a v sušších letech se pak stávalo, že byl Zlatý potok v Mělčanech téměř bez vody. V roce 1882 byl přes potok postaven kamenný most, stržený velikou povodní v roce 1998. Na mostě stála od 1. července 1888 socha sv. Jana Nepomuckého, dnes ji nalezneme výše ve svahu směrem ke kapli Nejsvětější Trojice. Dne 3. září 1884 téměř celá cháborská osada vyhořela. Z celkového počtu 22 dřevěných domků zničil požár 15 obydlí. Z významnějších rodáků můžeme vzpomenout například Josefa Kuchaře (1847–1926), českého básníka z družiny ruchovců, který psal útlé sbírky básní a idylické veršované povídky. Územím Chábor prochází také přírodní památka Dědina, zahrnující úsek vodního toku Dědiny

mezi obcemi Podbřezí a Dobruška. Ta je zároveň chráněna jako evropsky významná lokalita soustavy Natura 2000, především kvůli populaci mihule potoční a vranky obecné, ale můžete tu narazit například i na ledňáčka říčního a čápa černého.

Naše putování skončí tam, kde začalo – u kaple Nejsvětější Trojice. Nahlédli jsme hluboko do historie našeho regionu, prošli se zeleným lesem a nadýchali se čerstvého vzduchu. I na první pohled nevýrazná obec umí překvapit. Jen je třeba nedat na první pohled, nenechat se odradit a vyrazit za poznáním.

Zdroje fotografií:

  • archiv autorky

Zdroje:

Máte nápad
na zajímavý obsah?
napište nám!