Jan Novák: Hrát v Boleslavi je pro mě vždycky speciální

Hudbu měl v krvi už od narození. Pochází z muzikantské rodiny a jeho největším vzorem byl dědeček Josef Novák, respektovaný houslista, učitel a zakladatel Mladoboleslavského komorního orchestru. Honzovi se v roce 2024 podařilo dosáhnout mimořádného úspěchu, když se stal nejmladším laureátem prestižní mezinárodní soutěže Pražského jara, kde získal druhé místo.

Jak vzpomínáte na své hudební začátky? Chtěl jste začít hrát na housle z vlastní iniciativy?

Odmala mě k hudbě vedli rodiče. Později jsem začal chodit na housle do ZUŠ v Mladé Boleslavi k Marii Švejdové.

Měl jste někdy pochybnosti o tom, že se houslím budete věnovat profesionálně? Z jiných rozhovorů vím, že rád jezdíte na kole a aktivně sportujete, tak jestli vás nelákal třeba nějaký sport?

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem na housle chtěl vždy hrát nebo se jim profesionálně věnovat. Samozřejmě jsem dříve chtěl být třeba sportovcem, ale postupně jsem si našel cestu právě k houslím.

V roce 2024 jste se umístil na druhém místě v mezinárodní soutěži Pražského jara. Co pro vás toto ocenění znamenalo?

Upřímně jsem vůbec netušil, že by se mi mohlo povést dostat se až do finále a získat druhou cenu. V každém kole jsem byl soustředěný na daný moment, skladbu a nepřemýšlel jsem o tom, co by mohlo být. Postupně jsem postupoval a nakonec se mi poštěstilo. Na soutěž jsem se připravoval skoro rok a vše jsem měl několikrát koncertně provedené již před soutěží. To bylo myslím klíčové.

Pan profesor Jiří Fišer z Pražské konzervatoře vás označil za nejvýraznějšího houslistu vaší generace. Cítíte to podobně?

Já bych se tak asi úplně neoznačil. V mé generaci je mnoho skvělých houslistů, kamarádů a spolužáků. Daniel Matejča, Vilém Jirsa… Myslím, že se navzájem inspirujeme a motivujeme. Nejdůležitější ale je soustředit se na sebe a dostat ze sebe to nejlepší každý den při cvičení.

Které skladby nebo skladatelé vás nejvíce inspirují? Máte nějaké profesní vzory, které vás motivují ve vašem hudebním růstu?

Nejraději mám skladatele z období klasicismu a romantismu. Je strašně těžké vybrat pouze jednoho nebo pár. Mozart, Beethoven, Dvořák, Smetana, Brahms a mnoho dalších jsou mému srdci nejbližší.

Vzorem jako takovým mi je houslista Pinchas Zukerman a z úplně jiného oboru – sportovního – Cristiano Ronaldo.

Kdybyste měl možnost pozvat jakéhokoliv skladatele z minulosti, aby s vámi hrál na scéně, kdo by to byl a kterou skladbu byste si spolu zahráli?

Dobrá otázka. Pravděpodobně Beethoven. Byl to vynikající pianista a jeho sonáty pro klavír a housle jsou mými velice oblíbenými skladbami. Bylo by zajímavé vidět jeho představu interpretace.

Vyrůstal jste nedaleko Mladé Boleslavi. Jaký máte k tomuto městu vztah?

Chodil jsem zde do ZUŠ. Okolí Mladé Boleslavi je krásné – Máchův kraj, Český ráj. Pro cyklistu a hudebníka je to ideální prostředí. Být pořád zavřený v Praze a nemít nějaký odpočinek by nebylo nic pro mě.

V březnu 2025 jste vystoupil ve Škoda Muzeu v Mladé Boleslavi s Českou sinfoniettou. Jaký význam pro vás vystoupení mělo a jaké jste z něj měl dojmy?

Byl to nádherný koncert a moc rád na něj vzpomínám. Hrát na domácí půdě je vždy speciální a vystoupit po boku Radka Baboráka byl také zážitek.

Když hrajete, soustředíte se pouze na techniku a interpretaci?

Mám vyzkoušeno, že pokud se při hraní soustředím na techniku, častěji se pletu. Snažím se myslet více dopředu a v daný moment neřešit, kam zrovna položit prst. Samozřejmě mám místa, která si hlídám, ale ideální je hrát co nejpřirozeněji a nechat se spíš inspirovat prostředím, klavíristou či orchestrem.

Mnoho hudebníků mluví o zvláštním duchu starých nástrojů. Zjistila jsem, že hrajete na housle z dílny Františka Kříže z roku 1934. Jaký máte pocit, když na ně hrajete?

Mám rád, když má nástroj za sebou nějaký příběh nebo je starý – a to mé housle jsou. Je to přesně ten typ nástroje, který mi sedí. Zvukově absolutně vyrovnané všechny struny, průrazný a přitom barevný zvuk. Baví mě, že z nich mohu dostat to, co chci slyšet. To bohužel u některých nástrojů nelze.

Je něco, co je pro vás ve hře na housle největší výzva? Je to technika, interpretace, nebo něco jiného?

Vše je výzva a ve všech aspektech se může člověk posouvat dál a dál. Osobně se snažím pracovat ze dne na den a být trpělivý, ale samozřejmě jakékoli technické a interpretační nedostatky, na které ve skladbě narazím, mi vadí a snažím se je odstranit.

Máte oblíbené interprety i v moderní hudbě?

Moc moderní nebo populární hudby neposlouchám, ale kdybych měl někoho zmínit, asi by to byla kapela Queen.

Jaké máte plány a cíle do budoucna? V jednom z rozhovorů jste uvedl, že vaším snem od dětství bylo hrát v České filharmonii. Platí to stále?

Rád bych tam jednoho dne působil, ale zatím se pokusím hrát sólově, co nejvíce to jen bude možné.

Kdybyste měl možnost uspořádat koncert na netradičním místě, kde by to bylo a proč?

Vím, že se tam běžně pořádají koncerty pop hudby, ale klasické hudby příliš ne. Rád bych si tedy zahrál třeba na stadionu Realu Madrid.

Pokud jste Honzu ještě neměli možnost slyšet naživo, doporučujeme navštívit některý z jeho koncertů. V květnu vystoupí po boku houslisty Václava Hudečka. Dne 27. června se představí na festivalu Smetanova Litomyšl, kde zahraje společně s Vilémem Jirsou. V srpnu si ho pak můžete poslechnout v rámci Jihočeského komorního festivalu v kostele sv. Vavřince v Klení.

Zdroj fotografií:

• archiv Jana Nováka